Kdo byl František Bienert většinou vědí jen zasvěcení a přitom byl jednou z největších osobností české turistiky. Jeho život však nebyl nikterak lehký a to platí i o jeho odchodu z tohoto světa. Jelikož jsem zde zveřejnil článek o kopci Hrazený, ve kterém se o tomto výjimečném člověku zmiňuji, považuji za vhodné připomenout jeho osud i v samostatném článku. Rozhodně si to zaslouží.

Bratři Bienertovi (fotografie převzata z webu jarním Šluknovskem)

V září roku 1990, v noci z 15. na 16., sestra Františka Bienerta Alžběta, nalezla ve svém domě zkrvavená těla svých dvou bratří. František byl již mrtvý, jeho bratr Eduard podlehl těžkým zraněním až po třech dnech v nemocnici. Co se v tuto noc ve šluknovském domě rodiny Bienertových stalo a kdo vlastně Bienertovi byli?

Bienertovi byli sudetští Němci, kteří pocházeli ze Šluknovska, tehdy bohatého kraje textilu. Františku i Eduardovi se dostalo vynikajícího vzdělání. Mluvili několika jazyky a jejich znalosti byly velmi široké. František Bienert byl ve svém oboru textilního inženýra dokonce tak nenahraditelný, že jako jeden z mála mohl zůstat ve své domovině i po poválečném odsunu německého obyvatelstva. Zůstala zde i jeho sestra Alžběta. Eduard takové štěstí neměl, a tak putoval s transportem ostatních sudetských němců za hranice tehdejšího Československa. Z Německa se však ilegálně vracel do svého milovaného kraje, odkud již však náhle pro zesílení neprostupnosti hranice nebyla cesta zpět. František a Alžběta ho musely více jak deset let skrývat na půdě svého domu.

František Bienert se začal věnovat turistice a díky svým obrovským znalostem dějin i krajiny Šluknovska ho začalo obklopovat čím dál více lidí dychtících po historii tohoto regionu. František pořádal vlastivědné výlety i poutavé přednášky, v jejichž přípravě mu po večerech notně pomáhal i bratr Eduard. Turistice věnoval prakticky všechen svůj volný čas. Když nepořádal veřejné akce, běhal po kraji a vyznačoval nové turistické trasy. V roce 1962 vypukl ve Šluknově požár a hasit pomáhali všichni, kdo mohli. Mezi nimi i Eduard Bienert. Byl poznán a následně zadržen policií. Trestu odnětí svobody se však naštěstí vyhnul a nadále mohl svému bratrovi pomáhat v jeho aktivitách, a to již zcela veřejně.

Tak to šlo až do tragické noci v roce 1990, kdy Františkovi bylo již 81 let a jeho bratr Eduard byl ještě o dva roky starší. Celý případ obestíralo velké tajemství. Jisté bylo jedině to, že šlo o brutální vraždu, neboť oba bratři měli četná zranění způsobená kladivem, které bylo nalezeno na místě činu. Motiv ani pachatele však policie neodhalila. Po několika dnech byl sice zadržen podezřelý Michal Bílý, jehož stopy byly na místě činu nalezeny, ale pro nedostatek důkazů byl následně propuštěn. Světlo do případu vnesl až po 10 letech televizní reportér Stanislav Motl, kterého osud bratří Bienertů natolik zaujal, že se sám pustil do vyšetřování. Po čtrnácti letech od brutální vraždy se vrah přece jen dočkal trestu. Byl jím usvědčen již tehdy podezřelý Michal Bílý, který se s největší pravděpodobností chtěl zmocnit Bienertovi cenné sbírky mincí.